Chan quan

Chan quan neboli tradiční dlouhá pěst byla vyvinuta v 10. století zakládajícím císař dynastie Song Zhao Kuangyin-em (960-1279).

Mistři stylu chan quan používají při boji také páčící a zamykací techniky ze stylu chin-na a zahození nepřítele ze stylu shuai jiao.

Moto toho stylu je „Nejlepší obranou je silný útok“.  V tomto stylu se ihned po začátku boje zahajuje preventivní útok, tak agresivní, aby nepřítel neměl šanci zahájit svůj útok.Tento styl zdůrazňuje vysoké kopy, skoky a dlouhé pěsti. Trénink toho stylu je zaměřen na zvýšení pohyblivosti svalů, šlach a kloubů.

Styl Chan quan je považován za rovnováhu technik rukou i nohou, ale nejvíce je znám pro své akrobatické kopy ve výskoku. Styl je velice náročný z důvodu nezbytné maximální flexibility a znalosti akrobacie.

Obsahuje takové akrobatické kopy jako například:  Xuanfengjiao (vichr), Xuanzi (motýlový kop), Ersijiao, Bailian(lotosový kop)

Mizong quan

Mi Zong Luo Han je vnější styl, s výraznými vnitřními vlivy. V mnoha aspektech se opírá o vnější styl severního Shaolinu Chan quan „dlouhá pěst“ a vnitřní styly Tai-ji quan a Pagua quan.

Mi Zong quan vznikl ve Šaolinském chrámu za dynastie Tang (618-907) a dle dochovaných záznamů ho vytvořil mistr Yue Fei, který se tento styl učil jako předchůdce systému Hsing I quan.

Styl je založený  na klamavých pohybech rukou, složitých krokových variací, různorodých kopů na všechny 3 sféry těla a vysokých skoků. Z literatury je znám jako „Pěst klamavé dráhy“ nebo také „Labyrintový box“.

Většina postojů v tomto stylu jsou s pokrčenými koleny, tedy se jemně lyší od klasických shaolinských postojů.

Nan quan
Nan quan neboli jižný pěst lze vysledovat zpět do dynastie Ming (1368-1644) a to hlavně v provinciích Guangdong a Fujian.

Styl je proslulý stabilními postoji a silnými údery. Tradiční nan quan se lyší od chan quanu  tím, že je v něm méně skoků a vysokých kopů. Hlavní důraz je veden na rychlé krátké údery a hbité pohyby rukou. Základní dovednosti jsou: trénink s dřevěným mužem, palmová dlaň, údery dlaní do pytlů s rýží a dim mak (úder smrti).

Do nan quanu patří styly jako Hong jia quan, Liu jia quan, Cai li fo, HU he shuang xing quan, Li jia quan, Mo jia quan, Hakka quan a v čechách hodně známý Hung gar quan.

Wu bu quan

Wu bu quan doslovně znamená 5 postojů. Tato forma je první formou, kterou by se měli studenti shaolinského umění učit.

Začátečníci by měli cvičit wu bu quan každý den a v každém postoji stát alespoň 30 vteřin.

Postoje v sestavě: Mabu, Gongbu, Pubu, Xiebu, Xubu

Fanzi quan

Fanzi quan (翻子拳) též znám jako Ba fan zi men (八翻子门), Ba shan fan (八闪翻) a Duan da (短打)  je jedním z nejstarších stylů. Dle legendy se tento styl naučil mistr Wang Zhiguan od neznámého poustevníka, v době kdy se zotavoval ze zranění, které utržil v bitvě. Styl pochází z provincie Shandong, ale k jeho rozšíření došlo z provie Hebei. Počátky stylu lze vystopovat až k dynastii Song, nicméně první psané záznamy pocházejí z dynastie Ming (1368 – 1644). Je znám pro svou rychlost a často je kombinován s jinýmy styly pro zvýšení efektivity. Výraz „Fan“ který je hlavní vlastností stylu značí změnu a rotaci či otočení.  Základním prvkem je schopnost upravit úder či obranu i v okamžiku kdy již pohyb začal. V současnosti  je jedním z nejznámějších styl Fanzi quan pocházející z Dongbei.

Nejznámějším představitelem se stal mistr Li Gongram z provincie Hebei. Byl znám od Nanjingu po Peking, v této době bylo používáno označení „Veškeré Fanzi pod nebesy náleží mistru Li Gong“ – což označovalo jeho zásluhy za šíření a vývoj stylu .

Další styly a jejich vznik:
- Gaoyang duanquan byl zkombinován s Changshou fan a vznikl styl Mianzhang fanzi.
- Cangzhou liuhe byl zkonbinován s Duanshou fan a vznikl styl Lianguan též známý jako  Bafanshou.
- Tongbei quan byl zkombinován s Changshou fanzi a výsledkem byl styl Tongbei fanzi.
a další....